Vojtěch Dyk

Mnoho setříděných videoklipů z youtube. Vojtěch Dik a videoklipy, písničky, video a hudba.

Kariéru začal, ve velmi útlém věku, v chlapeckém sboru Pueri gaudentes, který ho od roku 1992 hudebně vychovával téměř deset let. Po tuto dobu jeho hudební vkus utvářela opera, ke které se dodnes hrdě hlásí, ačkoli se jeho pěvecká dráha odvíjí zcela jiným směrem. Pod křídly sboru poznával svět a získal mnoho zkušeností na koncertech a pěveckých soutěžích. Mezi významné zkušenosti patřilo i účinkování ve Státní opeře v představeních Carmen a Turandot. V roce 1997 se na 3. nádvoří Pražského hradu, konala společně s Brněnskou filharmonií, Brněnským filharmonickým sborem, sólisty, jazzovou a rockovou sekcí, Mše Leonarda Bernsteina, v níž účinkoval. Tento sólový part, se stal bezesporu jedním z jeho prvních pěvecký úspěchů. Jeho výjimečného talentu si všimla režisérka Radka Tesárková, která připravovala Jurkovičovu hru O svaté Dorotě a obsadila jej do hlavní role Dorotky, zpívané role pro chlapce ze sboru. Jeho subtilní postava a role dívenky, umocněná vysoko položeným hlasem, vyvolávala u mnohých dojem, že se skutečně jedná o dívku. Díky této roli se dostal do dětského divadelního souboru Ty-já-tr a od roku 1999 začal získávat první zkušenosti na prknech amatérského Divadla Radar. V souboru s názvem „CO?!“ začínal v inscenaci Kytice, později ve hře Škola základ života a mnoho dalších. Na toto období velmi rád vzpomíná a nelze popřít, že bezmála čtyři roky působení v tomto divadelním souboru, jej později velmi ovlivnily i při výběru dalšího vzdělání. Přestože chtěl původně studovat norštinu a francouzštinu, rozhodl se pro Konzervatoř Jaroslava Ježka (obor: Hudebně dramatické umění-zaměření: Muzikál) a DAMU (obor: Herectví činoherního divadla) a po maturitě v roce 2004 na pražském Gymnáziu Arabská, byl úspěšně přijat na oba dva obory. Aby mohl studovat zpěv i herectví současně, studoval zpěv soukromě pod vedením profesorky Pavly Fendrichové na Konzervatoři Jaroslava Ježka a k řádnému prezenčnímu studiu docházel na divadelní fakultu AMU. Patřil do velmi silného ročníku Evy Salzmannové a Aloise Švehlíka, ze kterého vzešlo mnoho výrazných divadelních osobností.
Již během studia prvního ročníku hostoval na několika pražských scénách, mezi nimiž byla i scéna Národního divadla, s níž po absolutoriu na pražské DAMU v únoru roku 2008 svázal smluvní vztah a vstoupil do stálého angažmá. Jeho první rolí na národních prknech byla dvojrole Havrana a dospělého Káje ve Sněhové královně. V roce 2008, kdy zkoušel komedii Williama Shakespeara Dva vznešení příbuzní, dostal prakticky nejvýznamnější nabídku za celé své působení v Národním divadle, nastudovat se spolužačkou Pavlou Beretovou hlavní roli v klasické slovenské pohádce o čtyřech dějstvích Radúz a Mahulena[7] v režii Jana Antonína Pitínského. Svým výkonem v této inscenaci prokázal, že i těžký Zeyerovský text lze podat s lehkostí a nadsázkou. Jeho poslední rolí ve stálém angažmá Národního divadla, byla postava Mackieho Messera v Brechtově Žebrácké opeře s hudbou Kurta Weilla.

Od počátku studií na DAMU působil současně i v několika menších divadlech, kterými bylo například Divadlo v Dlouhé, Divadlo Ta Fantastika, A Studio Rubín a nakonec na scéně dnes již multifunkčního holešovického divadla La Fabrika, ve kterém setrvává dodnes. La Fabrika se pro něho stala místem pro realizaci vlastních projektů a v tandemu se svým hudebním i hereckým kolegou Jakubem Prachařem, v režii autorské dvojice SKUTR, vytvořili improvizační hru Kultovní představení, v níž se snaží o interaktivní propojení s divákem a usilují o vzájemnou spolupráci na základní myšlence celého představení, že bude přesně takové, jaké si ho sami udělají. [8] To však nebylo zdaleka jediné představení, na jehož vzniku se podílel. Spolu s Jakubem Prachařem a Janem Maxiánem je podepsán pod hudbou k představení La Putyka a UP´END´DOWN, ve kterých alternoval. Velmi úspěšným projektem tohoto experimentálního divadla se stala i gangsterská pohádka Bláznivý Petříček na motivy stejnojmenného filmu J. L. Godarda, v umělecké supervizi režiséra Petra Sergeje Butka.

Co se týče pracovních příležitostí byl pro něj rok 2008 velmi štědrý. Z téměř neznámého zpěváka se během bezmála dvou let stala pěvecká i herecká hvězda.[9] Rok 2008 byl pro jeho osobní růst významný i v oblasti filmové a seriálové tvorby. Zejména seriály Letiště a Velmi křehké vztahy, rozvířily kolem jeho osoby mediální zájem, který pak ještě mnohonásobně umocnil příchodem do, v té době ještě téměř neznámé, hudební skupiny Nightwork. Objevil se také v několika českých pohádkách, například ve Třech životech v režii Jiřího Stracha, s nímž v roce 2009 natočil kriminální trilogii Ďáblova lest, ve které exceloval v roli muzikanta Daniela Ferinčáka.

V roce 2009 začal spolupracovat s Michalem Horáčkem, který si ho vybral pro roli Kudykama. Tento ojedinělý projekt svého druhu slavnostně vstoupil na jeviště Státní opery s hudbou Petra Hapky. Lyrikál, jenž vznikl podle stejnojmenné knihy, je veršovanou hrou o lidské duši a hledání životní cesty, na které hlavního hrdinu doprovází jeho vlastní zhmotněná otázka, průvodce jménem Kudykam. Téhož roku byl za tuto roli nominován na cenu Thálie.
Po nečekaném úspěchu s kapelou Nightwork, se jeho jméno vyšplhalo do pomyslné síně slávy. Od dob jeho začátků byla jeho pěvecká kariéra lehce diskreditována žánrem, na němž si kapela postavila svou image. Přesto se i jako frontman kapely a jako jeden z mála hudebníků bez sólové dráhy, dokázal prosadit v hudebních anketách i jako sólový zpěvák a získal hned několik samostatných ocenění.

Nezahálel však ani na filmovém poli a v televizním filmu Rytmus v patách, který natočila Andrea Sedláčková podle knižní předlohy Josefa Škvoreckého s názvem Malá pražská Matahára, ztvárnil postavu mladého saxofonisty Dannyho Smiřického. Do povědomí široké veřejnosti vstoupil i díky veleúspěšnému filmu Ženy v pokušení, v němž ztvárnil mladého záletníka. K této vášnivé komedii, pyšnící se cenou za divácky nejúspěšnější film roku 2010, nazpíval společně se svou kapelou Nightwork píseň Slunce v duši, která se pak objevila i na jejich druhém vydaném albu Tepláky aneb kroky Františka Soukupa. Se vzrůstající popularitou šla ruku v ruce i jeho pracovní vytíženost, a proto byl po dlouhém rozhodování v srpnu 2010 nucen opustit hudební formaci T.O.P. Dream Company, jíž byl několik let členem, aby se mohl plně věnovat kapele Nightwork. Přesto však ještě téhož roku rozjel koncertní šňůru s brněnským orchestrem B-Side Band, téměř v návaznosti poté, kdy skončila jeho spolupráce s houslovým virtuosem Pavlem Šporclem na turné s názvem Pocta mistrům, na němž vystupoval jako host. Pocta pro něho samotného přišla až v roce 2011 s nabídkou zazpívat státní hymnu při mezinárodním fotbalovém utkání a vystřídat tak operního pěvce Vratislava Kříže, kterému byl tento úkol svěřován po dlouhá léta.[13]

Své jméno již několikrát propůjčil charitativním akcím či politickým agitacím, a protože se nestydí nazývat věci pravými jmény, je v souvislosti s jeho aktivitami jeho jméno dosti často propíráno bulvárem a mediální kritikou. Hudební a hereckou profesi využívá, jako možnost k veřejnému vyjádření svého nesouhlasu či naopak k výzvě pro dobrou věc. Zúčastnil se například charitativní akce, jejíž výtěžek putoval na konto dětského centra při Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze-Krči. Společně s dalšími známými osobnostmi se nechal vyfotografovat s dětmi z kojeneckého ústavu a zhotovené snímky byly vydraženy v aukci. Jeho fotografie byla prodána za 95 tisíc korun a ve druhém kole dražby za 112 tisíc korun.

Společně se třemi členy kapely Nightwork, zazpíval v rámci demonstrace před pražským Magistrátem během protestu, který organizátoři nazvali Čtvrtou pražskou defenestrací a podpořil tak tuto občanskou iniciativu v boji proti korupci, která si zároveň kladla za cíl přesvědčit lidi, aby se více zajímali o veřejné dění a zúčastnili se voleb. Podobnou aktivitou byla akce Vyměňte politiky, ke které nazpíval píseň v níž opět nabádá občany, aby přestali býti lhostejnými k politické situaci v zemi. Další jeho neméně hodnotnou iniciativou se stala účast v projektu na podporu čtení s názvem Čtení pomáhá, jemuž se stal i tváří. Do projektu opět zapojil i svou kapelu Nightwork a vytvořili motivační klip Čti-wo: Kniha knih-Den zúčtování, který na žalostnou absenci čtení kvalitní literatury poukazuje. Videoklipem se svou kapelou propagoval taktéž i aktivitu Vyměňte politiky. V neposlední řadě již druhým rokem pomáhá nevidomým dětem a dospělým s těžkým zrakovým postižením při Nadačním fondu Českého rozhlasu a provázel šestý a sedmý ročník benefičního večera s názvem Světlo pro Světlušku.

Počátkem roku 2012 opustil z osobních a časových důvodů angažmá v Národním divadle a výrazně omezil i svou účast v dalších projektech, byť jen jako hostující člen.

Zdroj: Wikipedia

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>


devět − tři =